LSD a jeho 1x-varianty: Chemické proměny molekuly

Při pohledu na lysergamidy si můžeme klást otázku: jak je možné, že se látka jmenuje 1P-LSD, 1cP-LSD nebo 1V-LSD, když přitom všechny vypadají jako variace na klasické LSD? Odpověď je jednoduchá – jde o chemické modifikace téhož základu, který se pouze mírně liší přidáním ocásku k molekule. Tato drobná změna pak má mnoho důsledků, a to co do vlastností, tak do legislativy. 

Jak to všechno začalo

LSD (diethylamid kyseliny lysergové) je klasická psychedelická molekula, kterou poprvé syntetizoval Albert Hofmann v roce 1938. Její základní struktura se skládá z komplexního indolového systému napojeného na dialkylamidový řetězec. Když se na přelomu druhé a třetí dekády 21. století začaly objevovat právní prázdnoty a regulační mezery, chemici z laboratoří (zejména holandský Lizard Labs) začali experimentovat s novou strategií: co se stane, když připojíme malou chemickou skupinu na nitrogen v indolové části molekuly?​

Výsledky? Vznikly N1-substituované LSD-analogy – látky, které jsou právně odlišné od LSD, ale v těle se postupně mění na něco velmi podobného.​

Chemické rozdíly mezi 1x-variantami

Zde je klíčová tabulka těchto analogů:

Co znamená "pro-drugs"?

Všechny tyto 1x-varianty jsou tzv. pro-drogy (prodrugs) – to znamená, že nejsou samy o sobě aktivní, ale například v tělech laboratorních savců se postupně štěpí (hydrolyzují) na klasické LSD. Enzym zvaný esteráza či amidáza postupně odstraní připojenou skupinu a zbyde klasické LSD, které pak zacílí na receptory v mozku.​

Prakticky to znamená:

• 1P-LSD se hydrolyzuje poměrně rychle → krátká doba nástup může být delší než u LSD-25

• 1cP-LSD se hydrolyzuje mírně pomaleji → nástup je pozvolnější

• 1V-LSD s dlouhým pentanoylových řetězcem se hydrolyzuje nejpomaleji → nejdelší a postupnější nástup​

Čím delší a složitější je připojená skupina, tím déle trvá, než se štěpí a než se uvolní skutečné LSD.

Jaké jsou rozdíly v subjektivním vlivu?

Z dostupných vědeckých pozorování vyplývá, že:​

• 1P-LSD je v účincích téměř nerozlišitelné od LSD-25 – metabolizuje se sice o něco pomaleji, ale výsledný efekt je velmi podobný

• 1cP-LSD je často popisován jako mírněji a hladčeji působící než LSD-25 – s nižší mírou úzkosti. To je zřejmě způsobeno mírným zploštěním křivky metabolizace.

• 1V-LSD s nejdelším řetězcem vytváří ještě pozvolnější nástup a průběh

Zajímavé je, že ačkoliv by měly být identické (protože se všechny mění v LSD), z mnoha animálních studií lze vyčíst drobné rozdíly. To může být způsobeno:​

1. Rozdílným tempem hydrolýzy a tedy různou „přítomností" původní molekuly po dobu efektu

2. Možnými nezměněnými zbytky analogu (pokud hydrolýza není úplná)

3. Subjektivním placebo efektem

Proč vůbec existují?

Jediný důvod je regulační a právní. LSD je na seznamu zakázaných látek. Když se Lizard Labs a další laboratoře podívaly na strukturu, uvědomily si, že přidáním jakékoliv skupiny na nitrogen (N1 pozici) mohou vytvořit technicky novou molekulu, která není v seznamech zakázaných látek – zatímco se snadno změní na LSD.​

Díky tomuto legálnímu "obcházení" zákazu je možné alespoň v omezeném režimu používat látku pro studium jejich chemických vlastností.​

Co zůstává stejné

Bez ohledu na variantu – pharmacodynamicky jsou si všechny 1x-lysergamidy velmi podobné. Když se jejich N1-substituent odstraní, zbývá klasické LSD, které se váže na stejné receptory (především 5-HT2A). Rozdíly jsou především v tempu průběhu a subjektivním pocitu, ale základní mechanismus je identický.​

Je to krásný příklad toho, jak malá chemická úprava může vytvořit novou molekulu s zcela jiným právním statusem, ačkoliv je její biologický účinek v zásadě totožný se svým původcem.